^{Legislativa v České republice}

Výfukové plyny spalovacích motorů obsahují množství látek škodlivých pro člověka i životní prostředí. Existují proto legislativní normy, jejichž účelem se snížit jejich množství těchto škodlivin nebo jejich negativní vliv na lidské zdraví.

V současné době je v České republice stanoven „Zákaz použití zařízení se spalovacím motorem bez katalyzátoru v uzavřených prostorech a pracovištích zaměstnavatele“ a to v Nařízení vlády č. 378 / 2001 Sb. (příloha 3, odst. 8). To však neznamená, že lze provozovat spalovací motor s katalyzátorem v uzavřených prostorách bez dalšího omezení.

Dalším předpisem je Nařízení vlády č. 178 / 2001, kde jsou v paragrafu 14 a v příloze č. 2 uvedeny přípustné expoziční limity a nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v ovzduší na pracovišti a způsob jejich posuzování.

Samozřejmě zde zasahuje i Zákoník práce, který v paragrafu 132, odst 3 stanovuje, že „za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídají vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních řízení v rozsahu svých funkcí. Tyto úkoly jsou rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich pracovních povinností.“ Dále je v paragrafu 74, odst. 1 stanovena pro vedoucí zaměstnance povinnost „vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.“ A konečně paragraf 132a ukládá zaměstnavateli „povinnost vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění.“

Naše právní normy zatím neposuzují škodlivý vliv výfukových plynů na životní prostředí u mimosilničních mobilních strojních zařízení. Mezi tyto zařízení patří zejména stavební stroje, manipulační a přepravní technika, ale také např. motorové lokomotivy a lodě.

Regulační úřady v EU, USA a Japonsku postupují společně v harmonizaci emisních standardů, aby usměrňovaly vývoj a emisní certifikaci výrobců motorů. V EU jsou emisní standardy rozděleny do 3 etap – 1 až III. Etapy I a II evropských standardů byly částečně harmonizovány a americkými standardy. Navrhované limity v etapě III jsou harmonizovány s americkými standardy TIER 3.

Evropské direktivy musí být přeneseny do národních legislativ všech členských států EU. Pro zařízení vyrobená před datem implementace těchto nařízení je povolena lhůta pro jejich výprodej v délce 2 let. Přesný časový rámec implementace se může v jednotlivých členských státech EU lišit.

Etapa I a II

První evropská legislativa regulující emise mimosilničních strojů s dieslovým motorem byla vyhlášena 27.2.1998 (direktiva 97/68/EC). Toto nařízení bylo připraveno ve dvou etapách: Etapa I implementována v r. 1999 a Etapa II implementována v r. 2001 – 2004 v závislosti na výkonu motoru. Nařízení zahrnovalo vrtací stroje, kompresory, stavební kolové nakladače, buldozery, finišéry, vysokozdvižné vozíky, zařízení k údržbě silnic, sněhové pluhy, pozemní letištní techniku, zdvihací plošiny a mobilní jeřáby. Zemědělské a lesní stroje měly stejné emisní standardy, ale jiná data implementace (viz. direktiva 2000/25/EC z 22.5.2000, Official journal L173, 12.7.2000). Stroje používané v lodích, lokomotivách, letadlech a generátorech nejsou v etapách I a II zahrnuty.

18.12.2000 navrhla Evropská komise novelu direktivy 97/68/EC přidáním emisních standardů také pro malá benzínová zařízení s výkonem do 19 kW. Tento návrh, publikovaný v dokumentu COM(2000)840, byl do značné míry v souladu s obdobnou směrnicí platnou v USA.

Emise dle standardů etapy I a II nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce 1. Emisní limity etapy I jsou určeny za motorem, před jakýmkoliv zařízením pro následné snížení emisí. Emise jsou měřeny podle normy ISO 8178 C1 v 8 režimovém cyklu a jsou vyjádřeny v g/kWh.

Tabulka 1
Evropské emisní limity pro mimosilniční dieslové motory – etapa I a II

Etapa III

27.12.2002 dokončila Evropská komise návrh etapy III emisních standardů pro mimosilniční stroje (dokument COM(2002)765). Standardy etapy III by měly být implementovány ve dvou fázích. První fáze III A zahrnuje pouze plynné látky a vstupuje v platnost mezi 21.12.2005 a 31.12.2007. Druhá fáze III B zahrnuje také pevné částice (DPM) a vstupuje v platnost mezi 31.12.2010 a 31.12.2011. Standardy etapy III zahrnují kromě zařízení regulovaných v etapách I a II také lodní stroje pro vnitrozemskou lodní dopravu.

Navrhované emisní limity etapy III jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3. Ve srovnání s limity etapy II jsou limity NOx nižší o 30%.

Tabulka 3
Navrhované evropské emisní limity pro mimosilniční dieslové motory – etapa III B

Standardy etapy III B zahrnují také omezení množství pevných částic (DPM) 0,025 g / kWh pro všechny kategorie motorů. Aby byly splněny tyto limity, které znamenají snížení oproti etapě II o 90%, předpokládá se, že motory budou muset být vybaveny filtry pevných částic (sazí). Navíc, aby byly výsledky skutečně odpovídající reálným podmínkám, budou se emise pevných částic měřit podle metody Nonroad Transient Cycle (NRTC), což je testovací procedura vytvořena ve spolupráci s americkou organizací EPA.

Referenční palivo pro schválení typu motoru v etapě III A má obsahovat 1000 – 2000 ppm síry. Palivo pro etapu III B bude vyžadovat ultra nízký obsah síry 10 – 50 ppm. Předpokládá se, že Evropská komise navrhne dodatek k direktivě 98/70/EC, aby zajistila celoevropské používání vhodného paliva.

Na rozdíl od etap I a II jsou v etapě III zahrnuty také vnitrozemské lodní motory, ale s volnějšími požadavky na emise (viz. tabulka 4). Motory jsou rozděleny do kategorií podle obsahu motoru na jeden válec a čistého výkonu. Tyto kategorie jsou harmonizovány s americkými standardy pro lodní motory.

Tabulka 4
Navrhované evropské emisní limity pro vnitrozemské lodní motory – etapa III

Zdroj:
http://www.dieselnet.com/standards/eu/offroad.html